Lore

Zde je menší lore o mém avatarovi

Ahooj, ráda bych vám převyprávěla příběh o životě mého smyšleného avataru.
Vše to začalo v Japonském městečku Nara kde jsem se narodila své mamince jako malé kotě, které mělo poruchu očí díky které neměli žadnou panenku ani duhovku pouze bílé oči, díky bohu jsem i tak viděla.
Postupem času jak jsem rostla, jsem byla více a více zvědavá ohledně poznávání mého rodného města Nara, když už jsem byla trošku větší, moje maminka mě pustila ven, abych mohla prozkoumat okolí.
Díky tomu že jsem byla nešikovná jsem při svém výletě městem přepadla do nějaké zahrady s velkým barákem a uviděla malou holčičku co ke mně běží a já začala panikařit a snažila se utéct, ale zdi byli moc vysoké takže mě chytla.
Ze začátku jsem se bránila a škrábla jí, ale pak mě začla hladit mezi ouškami a já jsem samozřejmě jako každá jiná kočka držela a vrněla.
Po nějaké době mě vzala k nějakému starému pánovi a začala radostně křičet jestli si mě může nechat že mě bude krmit a mazlit a celkově se o mě starat.
Ten postarší pán jí to dovolil a ona si mě s radostí odnesla do pokoje a řekla: „Budeš se jmenovat Kuro podlé své černé barvičky" a udělala mi ze své staré deky pelišek v šuplíku skříně.
Druhý den od toho co si mě "adoptovali" semnou šla k někomu kdo vyráběl věci z kůže a koupila mi modrý obojek se zlatou rolničkou a dala mi ho kolem krku.
Bohužel tím že jsem nebyla ještě velká tak mi obojek byl veliký a vysel na mně. Cestou zpět jsem si před tím barákem všimla cedule s nápisem
„東大寺*", když jsme vešli dovnitř zavolala na toho starého pána „Ahoj tati, koukej co jsem koupila Kuro".
(O 2 měsíce déle)
Postupem času co jsem u nich žila jsem si všimla že se často modlí u takového kanálku a dávají tam takovej divnej kovovej plíšek.
Jednou když jsem se procházela v okolí toho kanálku a myslela na svojí paničku jsem omylem strčila do jednoho toho plíšku a spadl do vody.
Řekla jsem si v hlavě že se asi nic nestane a šla jsem si lehnout k Paničce na postel. Když jsem se ráno probudila tak jsem se necítila zrovna nejlíp tak jsem usla znovu.
Po dalším spánku mě vzbudila panička, která se zrovna vrátila ze školy a koukala na mě hrozně vystrašeně a já nevěděla proč. Poté jsem si všimla že nejsem ve svém malém chlupatém těle, ale mám lidské tělo jako panička, když jsem se otočila všimla jsem si že mám pořád ocásek. Pokusila jsem se promluvit na paničku, ale jen jsem zamňoukala, když jsem se pokusila postavit začala jsem přepadat dopředu panička mě chytla a držela. Jak mile jsem se chvíli držela na nohou odvedla mě za jejím tatínkem, který se divil koho to vede. Hned po tom co mě uviděl začal kolem mě běhat a začal mi koukat na ocas a chytil mě za něco na hlavě nejspíš ouška a řekl „Tak tohle jsem za svůj život ještě neviděl." po tom co mě chvíli pozoroval uznal že jsem plně člověk s kočičími rysy jakožto ouška, ocásek a občasné mňoukání. Panička se zeptala jestli si mě může pořád nechat a táta jen přikývl. Panička si mě odvedla do pokoje a řekla „Kuro zkusím tě naučit mluvit aspoň už od tebe neuslyším jen tvoje mňoukání ale i tvůj hlas" jen jsem přikývla a sedla si na její postel.
(O týden déle)
Po týdnu učení základních slovíček od paničky jsem uměla už trošku mluvit, ale měla jsem problém s tím že jsem neuměla některé slova a mňoukala jsem do toho. Uměla jsem i trošku chodit, ale bohužel jen málo takže jsem pořád přepadávala.
Jediné co jsem v tu dobu jedla byly ryby a pila jsem mlíko.
(V současnosti)
V součastnosti mi jsou 4 roky (Kočičí) a žiju pořád se svou paničkou v radostí a žijeme v jejím malým baráčku kde máme společnej pokoj. Sice se málo kdy vidíme, ale i tak jsem za ní hrozně moc ráda protože mi dělá oporu a je hrozně milá za nic bych ji nevyměnila.

testing

⛔Zde probíhá údržba⛔

Traktor


testovaní textu 1

Traktor


testování textu 2

Traktor


testování textu 2

Traktor


testování textu 2